Jdi na obsah Jdi na menu
 


Egonův pohled

15. 2. 2013

 Fotbalový klub Jiskra Machnín

Tak jako v hospodě ve výčepu u piva nikdy nevíte s kým pijete, zrovna tak nevíte, kdo to vedle vás stojí a řve spolu s vámi z plných plic na váš fotbalový klub: Kupředu!!! Znám to od útlého dětství. Znám to proto, že v rodině to bylo jako na houpačce. Děda fanda, táta ne, já od všeho trošku.
Vidím to jako dnes. Hřiště, plno stánků, stráň nad hřištěm ke státní silnici, všude lidí jako o pouti. Z tlampačů kolem jásá svět, a vše je podřízeno tomu, kdo tohle utkání vyhraje.  Na první spartakiádu jsem nacvičoval, na další už chodil opravovat břeh u hřiště. Bylo to vždy úžasné, květnaté, živočišné a mužné.
„Machnín do toho, pane Wirnitzere!“ Když jste zadali tenhle „úkol“, tak vše zmlklo, aby spontánně po třech, čtyřech sekundách odpovědělo: „Machnín kupředu! Forvertz!“ Páně Wirnitzerovo tvrdé: „Machnyn do toho!“, s německým akcentem, ostré a vyhrocené, mělo takové kouzlo, že vlakové soupravy Liberec – Hrádek nad Nisou přibržďovaly, aby lidé měli čas stáhnout okénka a přidat se buď křikem či máváním k Jiskře Machnín: „Machnyn do toho!“
Už ani nevím, jak si stála Jiskra v okresním žebříčku, ale to podstatné bylo, zda pan Wirnitzer byl, či nebyl mezi diváky. On měl zažádáno o vystěhování Německé spolkové republiky a já dostal povolávací rozkaz na dva roky do základní vojenské služby. Kam osud nakonec převelel pana Wirnitzera nemohu sloužit. Bydlel v Hamrštejně v jednom z těch tří cihlových domů, kde dnes žijí pouze nepřizpůsobiví přestěhovaní sem hlavně z Chrastavy. A Jiskra Machnín, to dnes asi bude jistě příměstské odložiště nejlepších hráčů, farma libereckého fotbalu.
Dnes je vše o penězích. Vlak už nepřibrzdí, okna jsou pevně zapuštěna do ostění vlakových souprav. Předpokládám, že machnínské hřiště, dnes i zatravněné a odvodněné, slouží těm, kteří zaplatí a v pohodlí trénují na dosah krajského města, těm, co na to mají…
Škvára? Měli jsme ji tehdy všude. V loktech, v kolenou , ve dlaních… A jak uměla v odřeninách pálit! Pamatujeme si to my, kluci, co sem chodili hrát, velmi dobře. Čáry vápna na černé škváře? Kdo je neznal. Ale co to bylo protiWirnitzerovu: „Machnyn do toho!“ Na to bych si dal dneska copyright, ale nevím, zda mohu.
 Jiskra Machnín patří do místních dějin, do schránek a kronik. To máte, jako v té hospodě. Těžko poznáte místního sadaře od bafuňáře, co kuje pikle, jak dál s tímhle fotbalem. Je to tak a svět změnil. Je tak trochu o fotbale, ale hlavně o penězích….Snad taky trošku o vzpomínkách, ale to už posuďte sami….
 
 

 




Statistiky

Online: 1
Celkem: 43573
Měsíc: 559
Den: 6